Because I Love You vol.2

31. července 2012 v 17:13 | Michiko |  Because I Love You
Dalsi dil je tu ^_^


Vol. 2



"Ah, Matsumoto, dlouho jsme se neviděli" řekl a já ho poznala. Ryo. Jeden z Takeshiho kumpánů.
"Ale copak?" řekl posměšně, když mi odřízl poslední únikovou cestu. Svými boky mě přimáčkl ke zdi.
"Víš, že se Takeshimu po tobě stýská?" zašklebil sem. Měla jsem chuť mu ten jeho škleb rozbít. Cítila jsem jeho teplý dech na tváři.
"No tak" chytl me palcem a ukazováčkem za bradu, aby si mě mohl otočit. "Nějak si nám zkrásněla od tý doby, co jsem tě viděl naposled." usmál se a políbil mě. Kousla jsem ho. On místo aby přestal, kousl mě. Ucítila jsem krev a jeho ruku jak mi zajíždí pod tričko. Snažila jsem se vyprostit z jeho sevření. Docílila jsem jen toho, že mě na zeď přitiskl ještě víc. Konečně mi dal možnost se nadýchnout, čehož jsem využila a zakřičela jsem. Rukou mi znovu přikryl ústa. Ruce jsem měla volné, tak jsem ho aspoň mlátila. Druhou rukou mi sevřel obě zápestí a přimáčkl na zeď.
"Jestli jenom cekneš..." řekl výhružně.
Uvolnil mi ústa a začal rozepínat pásek. Když ho rozepnul a snažil se mi přes zapnutej knoflík stahnout kalhoty, začala jsem křičet. Silně mě uhodil. Zatmělo se mi před očima.
"Hey! Nech jí!" ozvalo se a v uličce se objevil stín.
"Odprejskni!!" zařval Ryo a konečně se mu podařilo sundat mi kalhoty.
"Nebudu to opakovat!" odvětil ten stín a svižně se k nám vydal. Ryo mě pustil. Bezvládně jsem se sesula na zem. Chvíli zvažoval situaci.
"Někdy příště, Michiko!" řekl a zmizel ve tmě. Setřela jsem si krev ze rtu a začala natahovat kalhoty.
"Jsi v pohodě?" zeptal se neznámý. Obličej mu osvítila lampa. Byl to ten chlap ze supermarketu. Pomalu jsem kývla. Pokusila jsem se vstát, ale zatočila se mi hlava od té rány. Pomohl mi vstát.
"Radši tě vezmu domů" řekl a vzal mě na ruce. Schoulila jsem se mu v náručí. Dodával mi pocit bezpečí. Za chvíli jsem usnula.
~
Takže Michiko... rozmýšlel jsem. Ale co tady dělal Ryo? Měl být v Americe... Po tom, co Takeshiho zavřeli s všichni z jeho bandy rozutekli. Nějak se mi to nezdálo. Ryo, ten hajzl jeden. Koukl jsem se na ní. Tvrdě spala. Tričko měla u výstřihu roztrhlé. Zajel jsem pohledem a níž a všiml si její podprsenky. S úsměvem sem zavrtěl hlavou.
"U mě budeš v bezpečí" řekl jsem tiše když jsme dorazili domů. Stahl jsem jí kalhoty a tričko. Vyhrabal jsem ve sříní nějaké své a oblékl jsem jí ho. Uložil jsem jí do postele a lehl si vedle ní. Nemohl jsem na nic soustředit, když je tak blízko.

~

Vzbudila jsem se někdy v noci. Místnost osvětlovaly pouliční lampy. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nejsem doma. Hned jsem si vzpoměla na předešlou událost a otřásla jsem se. Otočila jsem hlavu. Stál u okna a něco pozoroval.
"A, už jsi vzhůru" řekl. Znělo to trochu zklamaně.
"Promiň" asi ho svojí přítomností otravuju.
"Ne, neomlouvej se, Michiko." řekl a sedl si na postel vedle mě. "Můžu ti tak řikat?"
Kývla jsem. Odkud zná moje jméno?
"A tvoje jméno?"
"Řikej mi Kai" usmál se. Měl tak sladkej úsměv. "Už je ti líp?"
"Už jo. Díky za pomoc" řekla jsem. Chtěla jsem vstát ale zatlačil mě zpět. Nechápavě jsem se na něj podívala. On se ke mně naklonil, až jsem jeho obličej nemohla zaostřit. Pohladil mě po tváři a okopíroval křivku mého krku.
"Ještě se prospi. Je teprv po půlnoci" řekl tiše a přešel zpět k oknu.
"Dobře" hlesla jsem a otočila jsem se na bok. Neměla jsem v úmyslu usnout. Nakonec ale potřeba spát zvítězila.
~
Noční ticho párkrát narušili výkřiky opilců. Pousmál jsem se. Někdo se asi baví. Ohledl jsem se na ní. Jak se otáčela, pokrývka z ní spadla a triko měla vykasané pod prsa. Teď už jsem se na ní nemohl ani dívat. Tělo mi spalovala touha, ale nechtěl jsem jí ublížit. Pohled na její pomalu se zvedající hrudník mě zároveň uklidňoval. Protřel jsem si oči a šel do ledničky pro pivo a sedl si s ním do křesla. Po chvíli i mě přemohl spánek.
Ze spánku mě vytrhla až sms. Michiko dál v klidu spala. Co nejtišeji jsem odešel do kuchyně pro mobil.
"Takeshiho gang se dává dohromady. Nobu" četl jsem polohlasně. Takže Takeshiho asi brzo propustí. To nám ještě chybělo. Všechny ty nevyřízené účty s ním... Zakroutil jsem hlavou. Teď nemá cenu se tim zatěžovat. Koukl jsem na hodiny. Jedna odpoledne. Můj plán na oběd se zhroutil při pohledu do prázdné ledničky. Došel jsem k posteli.
"Michiko" zatřásl jsem s ní jemně. Nic. Usmál jsem se. Vzal jsem si klíče a odešel něco koupit.




Doufam ze to neni nejak extra kratke... priste to bude delsi! =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama