Because I Love You vol.1

24. července 2012 v 0:00 | Michiko |  Because I Love You

Because I Love You

vol. 1
a je to tu... první díl.
.
.
.

Jmenuji se Michiko. Za rok mi bude 18. Jsem úplně (ne)normální studentka střední školy v Tokushime. Tátu jsem nikdy nepoznala a máma mi zemřela, když mi bylo 14. Žiju sama. Teta mi pomáhá platit nájem, spíš mi ho platí úplně. Jinak si vydělávám brigádou. Teď právě jsem na cestě na jednu. Díky prázdninám ni dali normální směny.
"Ahoj Kenji" pozdravila jsem a oblékla jsem si firemní tričko supermarketu.
"Ta modrá ti sluší" zakřenil se Kenji a zmizel za rohem.
Vrhla jsem se na doplňování zboží. Lidí tu bylo požehnaně. Jako kdyby se všichni rozhodli, že dneska prostě všichni musí nakupovat. Každou chvíli se mě někdo na něco ptal. Už se mi o tom i zdálo.
"Ty akce mě jednou zabijou" řekla jsem si pro sebe a pokračovala v práci. V uších jsem měla napotichu sluchátka, aby mi neunikly otázky zákazníků. Po nějaké době jsem se jen tak koukla na hodinky. Tři hodiny. Mam padla, konečně. Rychle jsem začla vyskládávat zbytek jogurtů do regálu. Chystala jsem se odejít, ale za mými zády se ozvala známá věta.
"Prosim vás..."
"Ano?" otočila jsem se s úsměvem. Přede mnou stál chlap. Dovolím si říct, že byl velmi pěkný. Sjel po mě pohledem.
"Máte někde mléko?" zeptal se.
"Pokud není tak, kde má být, tak je vyprodané." odpověděla jsem.
"Hm... nevadí. Díky!" usmál se.
Kývla jsem a s úsměvem jsem se otočila. Konečně domů.
~
Ještě chvíli jsem stál a koukal na ní, dokud neznizela za rohem. Po tom vztahu před 2 lety jsem si slíbil, že už nikdy nebudu mít nic vážného.... ale měl jsem pocit, že jí bych byl schopen dát všechno. Jen tak jsem se loudal městem a neustále myslel na její úsměv. Až po chvíli jsem zaregistroval vibrování telefonu. Smska od Shina. Co ten by mohl chtít? V 8:00 U Draka. Změnil jsem směr chůze k místu určení. Shin... Shin s Nobuem byli moji nejlepší přátelé. Pořád jsou. Potom, co jsem odešel od Takeshiho jsme se rozhodli založit si svůj vlastní gang. Ale pořád mi lákala představa normálního života. Života, ve kterém bych se nemusel bát, že mě někdo pozná. Nemusel bych se bát vylézt z vlastního domu. Gang jsem rozpustili, podle Nobuovo slov jen na chvíli. Podle mě navždy. Scházeli jsme se málokdy, jen aby sme si popvídali. Před půlrokem jsem je viděl naposledzy. Povzdechl jsem si. Do ulice čněla velká cedule s nápisem "U Draka". Ok. Vlezl jsem dovnitř a rozhlédl jsem se. Bylo čtvrt na devět. Shina jsem nikde neviděl. Věděl jsem, kam jsme vždycky chodili a kde jsme sedávali. Zamířil jsem tam a našel jak Shina, tak Nobua. Když mě Nobu zaregistroval, zvedl oči a usmál se. Sedl jsem si a prohlédl jsem si ho.
"Co se děje?" přešel jsem rovnou k věci. Podle jejich výrazu jsem se ani nemusel ptát.
"Co kdyby jsem si po dlouhý době povyrazili? A zopakovali starý časy..." řekl Shin.
"To si jenom chcete zopakovat naše starý časy?" zeptal jsem se a napil se piva.
"No.. pravda je, že nějakej ten peníz by se hodil." přiznal Nobu.
Kývl jsem. "To mě taky..." prohodil jsem.
"Takže jdem do toho? Zase my tři, jako vždy?" usmál se Shin spokojeně.
"No, ale.." začla jsem, ovšem Shinovo pohled mě donutil stopnout.
"Kaii, bez tebe to nejde, my jsme tým!" pokračoval Nobu. "Chytili nás snad někdy? Ano stopu po nás nenašli. Navíc, už náš případ dávno uzavřeli. Místo nás sedí někdo jinej." Na chvíli se odmlčel. "Jedna malá banka nám nic neudělá."
Musel jsem uznat, že má pravdu. Nerad si to přiznávam, ale peníze by se mi hodily. Navíc, staré časy mě lákaly. Opět náš gang pohromadě a v akci.
"Tak dobře" řekl jsem a společně jsme si plácli.
Když jsme doladili všechny detaily ohledně přepadení, bylo akorát chvíli před 1 ráno. Zrovna zavírali. Zaplatili jsme, rozloučili se a šlo svojí cestou. Do krve se mi vlila akce a vzrušení a já neměl ani pomyšlení na spánek. Vytahl jsem si cigaretu a zapálil si. Nikotin v krvi mě trochu uklidnil. Cestu jsem si prodloužil jak jen to šlo. Když jsem dorazil domů, slunce pomalu vycházelo. Vzpoměl jsem si na ní. Bezděčně jsem se usmál. Napil jsem se vody a konečně na chvíli usnul.

~

"Uf" koukla jsem na budík. Bylo odpoledne.
Týden v práci utekl jako voda. A dneska konečně volno! Jestli to takhle půjde dál, tak všechno volno strávim v posteli. Zavřela jsem oči a přemohla jsem se, abych vstala. Vzala jsem si něco k jídlu jako snídani a vyrazil jsem ven. Po asi tříhodinovém prolézání všech možných obchodů a kecání s přáteli jsem se spolu se dvěma taškama vydala pomalým tempem domů. Začalo se pěkně zatahovat. Vypadalo to na pořádnou bouřku. Vzala jsem to zkratkou. Nikde nikdo, což mi celkem vyhovovalo. Dostala jsem chuť na cigaretu a začala jsem šmátrat v kabelce. V tom mi někdo přikryl dlaní ústa a vtáhl do boční uličky. Upustila jsem tašky, připravená se bránit. Neznámý mě pustil. To mě natolik překvapilo, že jsem zapoměla křičet.
"Ah, Matsumoto, dlouho jsem se neviděli."

==== pokračování příště ^__^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama